Óda na omezené pizdy
Tento článek je určen vám, líné vulgární hloupé a nerespektující mejnstrýmové pizdy (pro lepší plynulost textu dále jen pizdy).
Všem ostatním se hluboce omlouvám, ale vy to číst nemusíte, vás se to netýká.
Definovat samotnou pizdu je i není složité.
Leckterá matka základní atributy splňuje, ale z nějakého nepochopitelného důvodu necítí potřebu je všem neustále mrskat do ksichtu, především proto, že je prostě ráda na světě. Toto není pizda, to je mainstreamová matka. Ta nás nezajímá, my nezajímáme ji.
Pizda především svým projevem působí velice nevzdělaně, byť mnohdy není. Jako by se neuměla vůbec kontrolovat, myšlenky nekoordinovaně lítají, mezi nimi se proplétají sprostá slova, gramatika ji nezajímá, struktura textu prakticky neexistuje, všechno je jeden a ještě nekonzistentní proud vědomí.
Pizda nemá čas nebo kapacitu se informovat, pravděpodobně na ni všechny delší texty působí jako její vlastní výplody, což může skutečně být dost unávné a matoucí.
Pizda proto bezhlavě věří autoritám, ovšem dle jisté těžko rozmotatelné hierarchie.Zdálo by se, že pizda věří bezpodmínečně lékařům, ale to není pravda! Pizda je velmi poslušná těhotná, chodí na kontroly, ňuňá na fotešky z utz, všude je vystavuje, utrácí tisíce za zbytečné bazmeky pro plod... ale také je rebel - takže v těhotenství kouří, chlastá, stravuje se jak prase, podporuje se v tom nekoherentním řičením se spolupizdami, ale má vyplněné všechny kolonky v průkazce!
V porodce se chová velmi poslušně, porodí dle instrukcí personálu, dítě poslušně odevzdá, nakonec není pohodlná domorodička, potřebuje si poslední 4 dny v životě odpočinout a dát pohlídat děcko zdarma. Je velmi hrdá na utrpení, které pro plod přežila, nástřih bere jako jizvu z boje a taky ví, že velice brzo dá mimískovi všecko stonásobně vyžrat.
Porodnice je vůbec pro pizdu naprosto klíčové a přelomové místo - zde nabývá své zásadní superschopnosti, totiž totální nedotknutelnosti. Všichni vidí, co dělá, odborníci to sledují, internety uchovávají děsivá svědectví... ale nikdo nikdy ani nepozvedne obočí. Pizda se totiž zachovala ultimátně správně - porodila v porodnici a byla tam poslušná. Odteď může cokoli bez postihu, a to si pište, že si je této své výsady vědoma. Zatímco veřejnost ostřížím zrakem a úřady sleduje matky, které se provinily potenciálně rizikovou činností (aniž by se vůbec cokoli reálně stalo), prokazatelné, systémové a jednoznačné pizdí poškozující chování je tolerováno či dokonce velebeno a podporováno...
Porodnici pizda opustí vozem, zde záleží na tom, zda je to uvědomělá pizda a ví, že za dítě mimo sedačku hrozí bodíky, nebo jí dojde důstojnost situace a plod poveze v náručí, protože je to kousek a přece neškrobila krajky nadarmo. Jen ať sousedi viděj. Pizda naprosto ignoruje, co je pravým účelem autosedačky, a mnohdy jí to připadá směšné. Když byla malá, taky se nepoužívaly, a přece žije.
Pizda přiveze mimíska domů, nafotí kvanta fotek na soc. sítě, oblepí je srdíčky, dá mimíska nafotit v nesmyslných pozicích u profifotografa, fotky nacpe všude, tchyni ve formátu A2 do obýváku... a pak začne přemýšlet, jak se haranta zbavit. Má pro něj připravený pokojík nebo aspoň koutek s načančanou postýlkou vč. všech dostupných monitorovacích zařízení, je třeba jej využít (a nedejbože, aby si děcko zvykalo, že se budem nějak vošahávat. Na to máme manžu.)
Pizda se totiž s děckem vůbec nesere. Považuje za svou povinnost předkládat virtuálnu, jak hrozně je nad věcí, jak moc má vše pod kontrolou. Mimísek totiž vysírá už v porodnici. Otravuje. Nechce sám spát. Divně jí. Novorozeně jí dělá cílené naschvály a ona to ví! A rozhodně ho v tom nebude podporovat. Proutek se musí ohýbat, dokud je mladý.
Někde hluboko pizda dítě skutečně miluje a nikdo netvrdí opak. Pevně věří, že všechno, co dělá proto, aby děcko bylo slušně vychované, ideálně ihned, je pro jeho dobro. Protože děcko nemůže mít, co chce. To ona a manža musej mít, co chcou, a hned, a nějaký harant jim v tom nebude bránit. Ideálním nástrojem v pizdím světě je nechat mimíska vyřvat a házet ho do ledové vody. Hodnější pizdy děcko jen ignorují nebo po něm jen řvou.
Pizda občas čte časopisy o výchově, ale vybírá si důsledně jen to, čemu už předtím věřila. Pizda neabsorbuje zásadně žádné podložené informace a zásadně je sama nevyhledává. Výjimkou jsou: doporučení kamarádek, jak se děcka zbavit nebo ho potrestat, když otravuje; NĚKTERÁ doporučení pediatra.
Pediatr má podobně jako gynekolog ambivalentní postavení v pizdím světě: na jednu stranu je třeba bezvýhradně poslouchat - zde především naočkovat (jedno co, pizda neví, co očkuje, hlavně aby to bylo brzo a mohla tahat mimíska v kočárku po mólech a šopovat celé hodiny, aniž by měla strach, že chytí tuberu, proti které se už neočkuje, což ale pizda neví a plete si ji s černým kašlem, o kterém ani neví, že ho naočkovala).
Na druhou stranu je ale pediatr hoden výsměchu, protože dává pizdě rady, které ona odmítá akceptovat a nepovažuje je za relevantní. Jsou to především rady ohledně výživy a motorického vývoje.
Pizda je totiž celá žhavá do děcka něco rvát nebo naopak rvát děcko někam. Mj. jsou z toho fotečky voblepené srdíčky. To mají pizdy rády. Čím víc nápisu LOVE, tím větší skutečná láska. Takhle to funguje.
Pizdy se předhánějí, co za humus co nejdřív do haranta narvou. Pletou si vápník s cukrem, protože obojí je bílé, a to je dobré na kosti. Mléko je taky bílé, takže čím víc, tím líp.
Pizda si plete zdravý životní styl s dietou. Zdravé potraviny je třeba jíst krátkodobě, trpět u toho a jediným důvodem, proč to pizda podstupuje, je, že se bojí, že jí manžu odtáhne jiná pizda. Což se stejně nakonec stane, což pizdě potvrdí, že tlustá skutečně je, i když je především úplně blbá. Pizda se opije a sežere, nač přijde, načež se zhroutí, protože je tlustá a nebude schopná odvést jiné pizdě manžu.
Takto pizda přistupuje i k potravě pro dítě. Jednodruhovou zeleninu považuje výhradně za žertovnou epizodu, po pár pokusech, které se konečně podaří slušně nafotit, se zeleniny vzdává a začne do děcka rvát normální jídlo. Ve třech měsících (tedy dřív, než je doporučeno, protože obvykle nekojí, nějakou záhadou vždycky přijde o mlíko a navíc prs je sexuální pro manžu, aby ji neopustil, děcko jí nikdo neveme) pizda začíná s příkrmy. Za vhodné považuje věci, které pediatr považuje za tak nevhodné, že jí ani neřekl, že by je neměla dávat, což znamená, že je dávat může, protože to neví (ale i kdyby to věděla, nic by to nezměnilo). Vhodná je tedy především poctivá česká klasika (svíčková s knedlíkem, bůček, nekvalitní párky s rohlíkem), sladkosti z reklam (kdyby to škodilo, tak se to neprodává) a cucnout piva, což pobavuje hlavně manžu, a my přece chceme, aby měl plod rád a neopustil nás.
Navíc sama pizda, mnohdy s celoživotním sklonem k nadváze, s vysokým tlakem a dalšími srandovními problémy, v tomto vyrostla a nic jí není. Není doprdele nějaká pitomá veganka, aby ji zajímalo složení toho, co jedí ona s děckem a manžou, když jí chutná to, co vařej, a kdyby dělala všem debilní saláty, tak jí manžu odtáhne jiná pizda. Takhle spolu budou až do smrti, která nastane cca o 15 let dřív než je průměrný věk dožití, což ale pizdu nezajímá, protože staří lidi stejně nejsou sexy.
Co se týče motorického vývoje, vznikají skutečné pizdí závody: nejde jen o prosté milníky (zde snad lépe "mylníky") v životě mimíska, jde také o používání co nejvíc co nejnevhodnějších předmětů k tomu určených (protože kdyby to škodilo, tak se to neprodává + my jsme v tom vyrostli a podívejte se, jak jsme zdraví).
Pizda začíná obvykle pasivním posazováním, což mimíska samozřejmě hrozně baví, je srandovní, jak padá (fotešky, videjka, srdíčka), mimísek stejně nechce na břichu bejt a jako co, má někde lozit jako prašivé zvíře? Nikdy.
Pizda nakupuje pevné boty v nerealistických velikostech, protože co kdyby mimísek vyhrál závody a začal chodit už v půl roce, že. Navíc v kočárku či autosedačce to vypadá prďácky.
Pokud se pizda uvolí koupit cokoli na přenášení plodu, zásadně ignoruje jakékoli ergopindy a koupí visítko, kam děcko umístí ksichtem ven. Páteř ji nezajímá, na ceně jí taky nezáleží, pro děcko zkrátka to nejlepší, šak mu to v pubertě všecko vyčíslí, co utratila, aby ho z něj vychovala slušného člověka. Kdyby to škodilo, tak se to neprodává (a navíc je jí to nošení a vůbec blízkost haranta nepříjemné, takže to bude mít párkrát, asi tak na pár fotešek se srdíčky).
Jinak ale pizda miluje kočárek, tvořivé pizdy pro něj tvoří i oblečky, netvořivé je kupují od tvořivých. Vystajlovaný plod pak má autfit sladěný s jaguářím potahem kočárku, což je známka nejvyššího možného levelu mateřství. Uznejte, že když už něco takového děcku dám, mám právo si s ním udělat cokoli.
Další pizdí oblíbené motorické horory jsou: chodítka (navazují v krátkém horizontu na pasivní posazení, výhodou chodítka je, že děcko v něm vypadá už skoro jako malý dospělý, protože je vertikálně, což je neskutečně srandovní, fotečka, samozřejmě v tom není celé dny vyvalené před bednou, určitě ne, a i kdyby, tak je to pizdí věc, kdyby to škodilo, tak se to neprodává a pizdu tam taky dávali a tu skoliózu má vrozenou) a hopsadla, co se zavěsí mezi futra (zbytek popisku viz chodítko).
Pizdí dítě prakticky neleze a okolo 10. měsíce vláčeno za skoro vykloubené ruce "samo" chodí. Ňuňu. Navíc na vertikálním plodu lépe vyniknou rafinované autfity. U hochů prďácké, u holčiček sexy (co na tom, že je to ... no mnohdy ještě ani není... batole).
Je třeba zmínit výslovně další aspekt pizdí povahy - obklopuje dítě předměty. Často velmi drahými a vyloženě nutnými. Hlavně ať si netvoří vazby na lidi, o to nikdo nemá zájem. Blízký člověk je přežitek plně nahraditelný věcí vyrobenou soudruhy mimísky v Číně.
Pizda nečte knihy o výchově, nezajímá ji to, nezajímá ji psychika, protože ta je tak pro pražskou kavárnu, lidi na vsi nemají na takové věci čas. Pizda samozřejmě nemá čas na nic. Ne že by měla statek, chraň bůh!, naopak vlastně nemá celý den do čeho píchnout, děcko je odseparované, taťka vydělává na nepotřebnosti. Pizda obvykle vykonávala nekvalifikovanou práci, do které se nijak nehrne, i když jsou i pizdy kvalifikované, které pak děti separují do kolektivních zařízení, aby své veledůležité profese mohly vykonávat a předvádět před kolegyněmi, že jim dítě v životě ale vůbec nic nezměnilo.
Pizdy si obvykle pořídí děti v ideálním tříletém rozestupu (tento věkový rozdíl nemá nic společného s dětmi, ale je třeba dobrat celý rodičák a nenechat státu ani korunu), načež starší dítě šoupne do školky, je jí lhostejné, jestli řve nebo je nemocné nebo mlátí spolužáky, ona má teď s novým mimískem spoustu práce, musí ho odseparovat, udělat mu režim a naučit ho ukájet se věcmi.
Starší sourozenec se obvykle uchýlí k tzv. žárlivosti, což matka chápe, protože sama by nedobře nesla, kdyby jí manža přitáhnul domů jinou ženu, ale současně to neschvaluje, naopak to potvrzuje, že děcko skutečně usiluje dělat jí naschvály, což nelze tolerovat. Podstatné pocity v rodině má manža a dlouho za ním pizda. Pak tchyně. Pak možná čokl. Pak už nikdo na pocity nemá nárok.
Jak vidíte, pizdí svět je složitý, plný víry, poslušnosti, ale i velice dospěláckého vzdoru, drsných slůvek, režimních opatření, úzkosti z opuštění manžou... takový svět nelze narušovat sluníčkářskými vizemi o psychikách či právech. Pizdu skutečně bolí číst, že někdo nevede s dítětem boj. Že si užil porod. Že řeší stravu či motorický vývoj. Že někdo aktivně vyhledává informace. Že vůbec přemýšlí.
Pizda nechce přemýšlet. Pizda potřebuje své jistoty. Pizda potřebuje utlouct protivníky svou hrdou nevědomostí a vulgárností. Neváhá ani použít caps lock, aby kdokoli na opačné straně internetů pochopil, že ona je lepší VE VŠEM, protože dělá věci tak, jak SE od ní jako ženy očekává.
Proto bychom rádi vyslovili pizdám otevřenou podporu. Jsme na vaší straně. Cpěte svá hovna do hlubin internetu víc, otravujte svými ničím nepodloženými nesmysly a decimováním vlastních dětí lidi, co se o něco snaží, chovejte se hnusně a vyjadřujte se úměrně tomu, co máte v hlavě. S někým takovým je jistě radost žít a manža vás dozajista neopustí. Vždyť svým chaotickým, gramaticky špatným a především vulgárním řevem budujete lepší budoucnost nám všem.